Drobečková navigace

Úvod > Naše obec > Historie > Historie obce

Historie obce

Kaceřov vznikl v procesu kolonizace Chebska a jeho přilehlých oblastí německým obyvatelstvem v 1.čtvrtině 13.stol.. První písemná zmínka je z roku 1312, kdy byly dvory v Kaceřově přisouzeny klášteru ve Valdsassenu.

Valdsaský klášter získal svá práva k pozemkovému majetku nejen koupěmi, ale jako církevní instituce hlavně dary a odkazy. Tak se domohli cisterciáci ve Valdsasech jak vlastnických, tak lenních práv k pozemkům a nad poddanými i v Kaceřově.

Z dochovaných dokumentů se zde setkáváme s významným rodem pánů z Hartenbergu, jedním z chebské měšťanské rodiny Hagerů, Mikulášem Arnoltem, pravděpodobně poddaným. A také s rodem nižší šlechty, který se zde usadil a dal vsi jméno – rod Gätzengrünerů.

Gätzengrünerové postoupili část svých majetkových práv v Kaceřově klášteru ve Valdsassenu. Po pozdější marné snaze získat tento majetek zpět prodali na konci 14.stol svoji polovinu Kaceřova zakladateli významného střediska duchovní správy v Chlumu sv.Máří Jindřichu Reissengrünerovi.

Kdy skončila jejich držba v Kaceřově nevíme, stejně tak nejsou dochovány zprávy o zániku těchto práv valdsaského kláštera ke Kaceřovu. Lze se jen domnívat, že o ně přišel společně s ostatním rozsáhlým majetkem v Čechách v důsledku těžké hospodářské krize, která jej stihla koncem 14.stol.

Velikost pozemkového majetku v Kaceřově a spletitost vztahů k němu patrně ještě ve 14.stol. neumožnily vznik a výstavbu specifického feudálního sídla. Lze předpokládat, že Gätzengrünerové ani Reissengrünerové zde neobývali objekt, který by se výrazně lišil svoji velikostí nebo výstavností od větší poddanské usedlosti. Za sídlo jim sloužil patrně jeden ze dvorů, jež byly ve vsi na počátku 14.stol. ještě tři.

Dalším držitelem pozemků obce byl Wolfhart Kager. Pány z Kagerů, jejichž rodovým znamením byla krokev, vystřídali pozdější nástupnické rody Globnerů, Steinbachů a Planknerů, působící nejen na Loketsku, ale i jinde v Čechách.

Na budování církevní správy se v tomto kraji významně podílel český řeholní řád křížovníků s červenou hvězdou, složený Anežkou Přemyslovnou roku 1233 při špitále u kostela sv.Haštala v Praze.

Díky velkorysé nadaci Jindřicha Reissengrünera z 10.8.1383 pro křížovnické kazatele se rychle konstituovala nová fara v Chlumu sv.Maří, která se stala střediskem duchovní správy i pro obyvatele Kaceřova, sídlící u jedné ze zemských bran a důležité cesty spojujícím údolí řeky Ohře české vnitrozemí s horní falcí a zeměmi dále na západ. I v dobách průtahů vojsk křižáckých výprav si tu dokázali udržet svoji katolickou konfesi. Ani v pustošivém nájezdu husitského vojska pod vedením Jakoubka z Vřesovic v r.1429 fara v Chlumu sv.Máří nezanikla. Válečné akce husitské revoluce a vnitřní spory v kraji, konflikty mezi loketskými královskými purkrabími a měšťany v Lokti oslabily místní hospodářství a zbrzdily vývoj.

V 70.letech 15.stol. se stali držiteli panství Perglerové z Perglasu. Pergler Götz měl v Kaceřově své sídlo, odpovídající již obydlí menšího feudálního statku. V 1.čtvrtině 16.stol. za vlastnictví Volfa Perglera staršího bylo osídlení po obou březích Libockého potoka, nacházel se zde i mlýn, který měl hodnotu dvora. Počet obyvatel v této době byl již 100 až 110 lidí. V průběhu druhé poloviny 16.stol. se Perglerové i většina poddaných přiklonila k luterskému protestantismu. Ačkoliv tlak ze strany protestantské šlechty stále rostl, fara v Chlumu sv.Máří zůstala obsazena katolickým farářem až do r.1618. 4.října 1618 vtrhl Mikuláš Stolz ze Simsdorfu spolu s bratry Perglerovými na chlumskou faru a katolického faráře Matouše Pantaleona Schlossera odvlekli do vězení v Lokti. Na jeho místo byl dosazen luterský kněz. Po bitvě na Bílé hoře r.1620 byla však nastolena protireformní politika, proto již r.1621 odešel z fary v Chlumu sv.Máří evangelický kněz a fara se vrátila k řádu křížovníků s červenou hvězdou. Podíl na stavovském povstání zhodnotila císařská konfiskační komise u Jana Fabiána Perglera, majitele statku Kaceřova, a jeho bratra Jana Matyáše Perglera, vlastníka lítovského statku, a odsoudila je shodně k celkem mírné pokutě ve výši třetiny jmění. Pro přestup ke katolickému náboženství, kterým dali příklad ostatním stavům Loketska, byli však v červnu 1628 omilostněni.

Třicetiletá válka přinesla úbytek obyvatelstva a hospodářské ztráty, ze kterých se ale panství brzy vzpamatovalo.

Poznání stavu české společnosti měly sloužit velké soupisové akce, vyhlášené brzy po skončení války. Vzešly z nich soupisy obyvatelstva podle víry z r.1651 a první zevrubný majetkový popis, pořízený pro daňové účely –  berní rula z r.1654.

V té době byl vlastníkem lenního statku Kaceřova Volf Kašpar z Perglasu. Vesnice Kaceřov měla podle soupisu z r.1651 celkem 26 domů, a 103 obyvatel. V této době zde byl i zmíněný panský mlýn, ovčín a pivovar.

Kaceřov patřil ke středně velkým a lidnatějším lokalitám. Do značné míry zůstával Kaceřov i po válce lénem loketského hradu. Změna právního postavení statku se zápisem do zemských desek a obvyklými formalitami protáhla. Poté ale majitel statku nabyl nejen neomezenou správní ale také neomezenou soudní moc nad svými poddanými, z níž až dosud byla vyňata i pravomoc nad nejtěžšími zločiny. Hrdelní pravomoc dostala na statku vyjádření v šibenici, jejíž umístění až do současného století připomínal název Galgenberg (Šibeniční vrch) označující část dnešní polohy Na kopci.

Stále méně vyhovující a zastarávající údaje berní ruly přiměly k vypracování nového katastru pro berní účely. Od r.1713 do r.1757 vznikal tereziánský katastr.

Příznivý hospodářský rozvoj umožnil již synům Volfa Kašpara, a potom i dalším potomkům, přikoupit z finančních rezerv majetek k původnímu kaceřovskému statku nebo nákup jiných statků. V r.1687 ke statku Kaceřov byla připojena vesnice Drsný Chlum, a po r.1747 přibyly ještě vsi Pochlovice a Liboc s velkým panským dvorem Nový Dvůr (Neuhof). Kromě zemědělské práce na menších hospodářstvích,  se tu začaly provozovat i kromě stálých profesí kováře, mlynáře v  pronajatém panském mlýně, ovčáka v panském ovčíně a panského zahradníka, také dva ševci, jeden tesař, a dva krejčí. Chmel se tu pěstoval na 0,15 ha. Nezanedbatelnou součástí tehdejšího panského hospodaření byl chov ryb v 16 rybnících a roční výstav 140 sudů piva z panského pivovaru.

V letech 1680 a 1742 vyjadřovali Kaceřovští poddaní svoji nespokojenost se svým stále těžším údělem, ale jejich projevy nespokojenosti nepatřily k radikálním. Pro přehled o konkrétních kvantitativních hodnotách poddanských povinností k vrchnostem byly na pokyn císařovny Marie Terezie pořízeny v r. 1777 u všech patrimoniálních správ urbáře, které měly sepsat platební a robotní zatížení poddaných. I kaceřovský urbář, pořízený v září 1777 vlastníkem statku Karlem Antonínem Perglerem, dokresluje sociální poměry jeho poddaných na konci feudálního období. Následníkem tereziánského katastru byl v druhé polovině 18.stol. josefský katastr.

Ve vsi tehdy stálo 52 domů, jejich seznam začínal zámkem pod popisným číslem 1. Jeho majitel Karel Antonín z  Perglasu měl u něho tři zahrady o rozloze 4,65 ha, přičemž byl vedle dvou okrasných a užitkových ovocných a zeleninových zahrad za zahradu považován také zámecký park, ležící nad Zámeckým rybníkem a označovaný jako neužitková zahrada (Baumgarten). V obci byly již jen dva rybníky, Zámecký a Mlýnský. Vrchnost měla v obci asi 114 ha orné půdy, 31 ha luk a pastvin a 161 ha lesa. Plocha území obce Kaceřov měřila podle josefského katastru zhruba 545,5 ha. Poprvé jsou v josefském katastru evidovány v Kaceřově židovské rodiny, které se sem přistěhovaly patrně v době sedmileté války (1756- 1763), kdy pomáhaly při zajištění zdejších válečných dodávek.

V průběhu 18.stol. byl dokončen proces tvorby základní zástavbové dispozice, která se i přes pozdější změny udržela v podstatě dodnes. Značný význam pro její uspořádání měly hlavní komunikace spojující Kaceřov s ostatním bližším, čí vzdálenějším světem. V polovině 18.stol. byla postavena silnice spojující Prahu s Erfurtem, která procházela i Kaceřovem a přinesla mu důležité spojení se světem. Nazývala se poštovní silnice. Rok 1770 se přisuzuje výstavbě kaceřovského zámku.

Do 19.stol se zde kromě chmele pěstoval ještě i len, který sloužil jako surovina místním přadlenám, a pro výrobu lněného oleje.

Perglarové byli vlastníky panství až do konce 18.stol., kdy prodal Karel Antonín Pergler Kaceřov svým čtyřem poddaným a jako jeho potomci se i on oddal vojenské kariéře. Roku 1846 pak všechny díly kaceřovského panství koupil chebský obchodník Josef August Hecht, a tak se opět zcelený kaceřovský statek stal součástí jediného vlastnictví. Takto zůstal až do zániku feudalismu a patrimoniální správy, která byla nahrazena místní samosprávou. Kaceřov náležel do r.1874 k politické obci Chlum sv.Máří, poté se osamostatnil.

V letech 1826 až 1843 vznikl tak zvaný stabilní katastr, jehož podrobné mapové zobrazení pozemkového vlastnictví užíváme v podstatě do současnosti. V katastrální obci Kaceřov o územní rozloze 672 ha se nenacházely žádné významné nerostné suroviny, ale vyvěral zde pramen minerálky, který užívali obyvatelé jako pitnou vodu. V r.1843 žilo v Kaceřově v 85 domech 583 obyvatel, do nichž byli započítáni i lidé tří židovských rodin. Nově se v obci objevil i zájezdní hostinec, jehož vzniku napomohl rostoucí silniční provoz. Čilá doprava na poštovní silnici však náhle po dokončení nového přímého silničního spojení mezi Sokolovem a Chebem ustala. Nová silnice, které se říkalo císařská, byla dokončena na počátku třicátých let minulého století

V r.1843 byla v Kaceřově s podporou majitele statku J.A.Hechta zřízena samostatná triviální škola. Ačkoliv lze předpokládat, že již dříve navštěvovaly děti lépe situovaných kaceřovských poddaných školu při faře v Chlumu sv.Máří, která byla změněna od tereziánských školských reforem v sedmdesátých letech 18.stol. na triviální, první učitel přišel do Kaceřova až v r.1823. Učitel však zpočátku neměl pro své vyučování, konané v zimních měsících, stabilní učební prostory a sloužily k tomu jen pronajaté prostory v poddanských usedlostech.

Jako poslední z nových institucí byl vrchností na statku založen chudinský fond, z kterého se měla zajišťovat základní péče starých, chudých a nemocných. Spravoval základní jmění, činící roku 1845 necelých 115 zlatých.

Dějinným zvratem, jímž se uzavřela dlouhá perioda našeho vývoje nazývaná feudální období, byla revoluce 1848 – 1849

Prohlédněte si více historických fotografií.