Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vývoj v letech 1848-1945

7.září 1848  bylo zrušeno poddanství a robota, a tím i veškerá pravomoc vrchnosti nad poddanými.

Poddanský pozemkový majetek byl zrovnoprávněn s panským. Půda přecházela z emfyteutického držení poddaných do jejich přímého vlastnictví. Bylo potřeba rychle utvořit a uvést do chodu zcela nové správní uspořádání. Za jeho základ byla zvolena politická, svobodná, místní obec. Prozatímní obecní zákon ze 17.3. 1849 určil tuto obec, jejíž vymezení se opíralo o starou josefskou katastrální obec, precizovanou výsledky měření stabilního katastru, za nejnižší jednotku nové území samosprávy. Její správu řídilo obecní zastupitelstvo nebo výbor, ustanovené na základě výsledků voleb, z něhož byl volen užší správní orgán – obecní rada pro představenstvo v čele se starostou.

Od konce minulého století užíval obecní úřad v Kaceřově k ověřování písemností razítko s vlastním obecním znamením, které tvořila hradba mezi dvěma věžemi a s bránou uprostřed, nad níž vyčnívala další věž s oknem a valbovou střechou se dvěma korouhvičkami. Od užívání tohoto svémocně obecními orgány přijatého znamení bylo po druhé světové válce upuštěno.

V roce 1850 byly rovněž vytvořeny instituce nové státní politické a soudní správy. Obec Kaceřov byla začleněna  do soudního okresu Sokolov. Zemědělství zůstalo nadále nejdůležitějším výrobním odvětvím v obci. Podle stavu v r.1921 tvořila zemědělská půda 75,2 % rozlohy katastrálního území Kaceřova, přičemž pole pokrývala 364 ha (54,1%) a louky a pastviny 142 ha (21,1%). Kaceřov se tak řadil na Sokolovsku mezi obce s nejvyšším podílem zemědělské půdy na celkové rozloze obce. Také bonita půdy patřila v této oblasti k nejlepším. Největším zemědělským podnikem v obci zůstal velkostatek, ve který se přeměnilo původní vlastní hospodářství feudálního majitele kaceřovského statku. Součástí velkostatku vedle hospodářského dvora, kde se soustřeďovala zemědělská práce, byl ještě mlýn a po jistý čas i pivovar. Malý pivovar produkující na konci 19.stol.skoro 4000 hl piva ročně později zanikl pod vlivem konkurence velkých a moderních pivovarů. Hospodářská správa velkostatku zahrnovala mimo zemědělskou výrobu a částečné zpracování jejích produktů také lesní a rybniční hospodářství a činnost pískovny, kamenolomu a cihelny. Velkostatkové lesy byly spravovány jako jeden revír a tuto činnost zajišťoval jediný hajný, do jehož správy náležela také pila, zpracovávající dřevo vytěžené v lesním revíru, a rybníky. Pískovny a kamenolom a po jistou dobu také rašeliniště byly jen malé a jejich suroviny málo kvalitní. Provoz v nich sloužil proto jen pro místní potřebu a nebyl stálý.

Po smrti tehdejšího majitele a spravovatele velkostatku Josefa Augusta Hechta, který se zasloužil o jeho hospodářský rozkvět, byl velkostatek po několik let spravován jako poručenství a roku 1868 prodán za 140000 zlatých Karlu Altvaterovi. Brzy po jeho úmrtí v r.1885 byl znovu prodán za 154000 zlatých židovskému podnikateli z Plzně Efraimu Popperovi, jenž však již r.1894 velkostatek opět prodal za 170000 zlatých Josefu Kohlovi. Ten hospodařil dobře, ale zřejmě vysoké finanční investice jej dostaly do finančních potíží, kvůli kterým musel velkou část statku postoupit pražské městské spořitelně a r.1911 jej prodat celý.

V době kolem první světové války se v držení kaceřovského velkostatku vystřídalo několik osob, až jej v r.1918 získal za jeden milion korun Čech Jakub Linhart. Za deset let poté byl velkostatek znovu prodán za 2,85 milionu korun bratrům Kinclovým, za jejichž držení došlo k jeho silnému zadlužení. Zadlužený statek se stal v letech 1933 až 1936 předmětem několika směn mezi českými podnikateli, jež jej však ještě více finančně zatížili. Proto byl nakonec v říjnu 1936 prodán za necelých 1,3 milionu korun firmě Lehrmann a synové z Plesné, které patřil až do konce druhé světové války.

Hlavními plodinami zde byly žito s ovsem, brambory  a zelí. Pro živočišnou produkci pak řepa a jetel.

Z původního chovu ovcí se skoro upustilo a převažoval chov hovězího dobytka.

Roku 1938 chovalo 18 včelařů v obci 100 včelstev. Vedle zemědělství se rozvíjela domácká výroba punčoch a v 1.polovině 20.stol. i domácí šití rukavic.

Do severovýchodního cípu území obce zasahovala hnědouhelná sloj, vycházející jen nehluboko pod povrch země. Byla otevřena dvěma šachtami. Dolová pole byla propůjčena společnosti těžařů ze Sokolova a Dolního Rychnova. Společnost uvedla do provozu malý důl Barbora a později Barbora – Josef, který pracoval až do r. 1913.

Význam pro rozvoj kaceřovské ekonomiky měly nejen přírodní podmínky a surovinové zdroje v obci, ale také spoje sehrávající stále důležitější roli v mnoha oborech lidského působení. Již výstavba nové silniční komunikace mezi Sokolovem a Chebem vzdálila Kaceřov od hlavních dopravních tepen oblasti. Dalším krokem tímto směrem bylo vybudování jedné z hlavních železničních tratí v severozápadních Čechách mezi Karlovými Vary a Chebem otevřené v září roku 1870 rovněž mimo území obce. Odklon důležitých dopravních spojnic od obce působil na rozvoj místního hospodářství jistě retardačně.

V roce 1929 byl zahájen provoz autobusové linky ze Sokolova do Lubů se zastávkami v Habartově a Hartoušově, brzy však musel být pro nerentabilitu zastaven. Ještě v témže roce byla otevřena doprava na druhé lince mezi Kynšperkem nad Ohří a Habartovem se zastávkou v Kaceřově , a ta zůstala v provozu až do doby druhé světové války.

Roku 1869 byl v Chlumu sv.Máří zřízen poštovní úřad, do jehož obvodu Kaceřov příslušel. Od roku 1891 byla chlumská pošta vybavena telegrafem. Protože Kaceřov ležel mimo směry prvních telefonních linek v okrese, které byly nataženy již v devadesátých letech devatenáctého století, dostal se do něho telefon až v desetiletí před první světovou válkou.

Všeobecný technický rozvoj byl umožněn využitím nových energií, z nichž byla pro Kaceřov nejdůležitější elektřina. Vodní sílu Libockého potoka využilo několik malých vodních elektráren, které vyráběly malé množství elektřiny většinou pro jejich vlastníky. Pro její masové využití bylo třeba získat potřebný zdroj a vybudovat přívod a rozvody v obci. Pro realizaci tohoto úkolu bylo roku 1921 založeno družstvo pro zavedení elektrického osvětlení pro Kaceřov a okolí. S výstavbou dálkového vedení se začalo v březnu 1922. Elektrický proud byl přiveden z elektrárny v Dolním Rychnově.

Hospodářský rozmach na Sokolovsku, které se změnilo v průmyslovou oblast, nezůstal bez vlivu také v obci, která patřila k jeho zázemí. Obyvatelé Kaceřova, kteří se vhodně neuplatnili v místě, získali pracovní příležitosti v blízkém okolí. Ekonomická síla obyvatel v blízkém okolí silně vzrostla a zároveň se v něm vytvářela spotřební oblast se silnou poptávkou, která usnadňovala odbyt produktů kaceřovského zemědělství. Hospodářství v obci prosperovalo a tím vzrostla i životní úroveň jeho obyvatel. Tyto faktory se promítaly do populačního vývoje, jemuž se značně podřizovala i stavební činnost.

Období první Československé republiky je dobou, kdy je v Kaceřově patrný významnější růst české menšiny, jejíž existence byla spojena převážně s pracemi na místním velkostatku. Byla však brzy opět nucena domov z důvodu obsazení českého pohraničí v říjnu 1938 hitlerovským Německem opustit.

Školské zákony z let 1867 až 1869 zestátnily veškeré základní školství a školy v místech svěřily do péče samosprávních orgánů – školních rad a část kompetencí nad nimi si vymítil přímo stát. V Kaceřově převzal nový školský orgán starou triviální školu, nad jejíž vedení dosud dozíral duchovní z farního úřadu v Chlumu sv.Máří a škola byla přeměněna na obecnou školu. V r.1850 byla umístěna do domu čp. 32, který obec koupila a nechala adoptovat pro školní účely. Růst počtu žactva byl důvodem rozšíření školy roku 1874 z jednotřídní na dvoutřídní. Brzy přestala tato budova stačit a počala tak výstavba nové školní budovy, která byla dokončena roku 1903 a byla zároveň i sídlem obecní správy a spořitelny (dnes slouží budova školy jako sídlo obecního úřadu).

Podle osvětových zákonů Československé republiky vznikl sice až v prosinci 1932 v obci místní osvětový výbor, ale jeho jedinou zásluhou bylo pouze otevření veřejné knihovny.

Velmi brzy vznikl v Kaceřově ze zcela praktických důvodů spolek dobrovolných hasičů. Velkou podporu mělo úsilí o jeho založení od tehdejšího majitele velkostatku Karla Altvatera a zasloužil se o ně významně i jeho první předseda řídící učitel Matouš Waller. Činnost spolku byla zahájena v červenci roku 1879. Jen s částečnou finanční podporou obce si hasiči v roce 1930 vystavěli hasičskou zbrojnici a svoji starou ruční stříkačku vyměnili za motorovou.

Chovatelé včel se sdružili v roce 1881 ve svém prvním spolku. Část zatím neorganizované sportovní činnosti sjednotil v r.1933 zřízený tělocvičný spolek a část se spojila v dělnickém tělocvičném spolku.

Poněkud zvláštní postavení mezi spolky měl spořitelní a zápůjční spolek pro Kaceřov a okolí. Který měl organizovat zajištění a využití finančních prostředků obyvatel. Byl zřízen v květnu roku 1900 a pro svoji činnost měl zajištěny vlastní jednací a úřední prostory. V roce 1937 v něm působilo 146 členů, jmění spolku činilo 685000 korun a spravoval vklady ve výši 212000 korun.

Sociální složení obyvatelstva a jeho změny ovlivňovaly rovněž politickou činnost v obci, která se stejně jako jinde odehrávala v politických stranách. Již před první světovou válkou bylo spektrum politických zájmů široké, ale v obci vznikla v té době jen jediná místní organizace německé sociálně demokratické strany, která sdružovala převážně lidi dělnických povolání. Po první světové válce se politický život v obci zintenzivnil.  V lednu 1920 vzniká Svaz německých zemědělců v ČSR. V obci žili ještě členové dalších politických stran, jejichž místní organizace zde však nevznikly.

První světová válka a její důsledky rozkolísaly dosavadní politický systém a politické subjekty extrémního ražení , jež se v něm nově objevily, zejména německá nacionálně socialistická dělnická strana a komunisté. Velká hospodářská krize na počátku třicátých let silně zvýšila sociální napětí,  které využil silně rozdmýchávaný německý nacionalismus k nástupu do rozhodujícího boje o moc. Projevil se záhy i v Kaceřově, kde vznikla místní organizace německé nacionálně socialistické dělnické strany. Tato strana získala v komunálních volbách v březnu 1933 šest mandátů do obecního zastupitelstva. Po zákazu její činnosti v říjnu 1933 byli její zástupci mandátu zbaveni a nahrazeni úředně jmenovanými třemi sociálně demokratickými členy a třemi členy ze svazu německých zemědělců. Politický život Němců, žijících v Československu se pak rychle soustředil do nové sudetoněmecké strany (Sudetendeutsche partei). Kaceřovská místní organizace této strany založené na počátku října 1933 se ustavila v říjnu 1935 a do konce května 1938 měla 364 členů, přičemž druhá nejsilnější strana německá sociální demokracie dostala jen 100 hlasů, svaz německých zemědělců 17 hlasů, komunisté 12 hlasů, němečtí křesťanští sociálové 9 hlasů a blok českých politických stran celkem 30 hlasů. Podle výsledků voleb v květnu 1938 získala sudetoněmecká strana v obecním zastupitelstvu již všechny mandáty.

Politické vítězství německé nacionalistické strany v českém pohraničí bylo završeno jeho okupací nacistickým Německem na počátku října roku 1938, a ve dnech 9. a 10.října zde byly ubytovány okupační vojenské jednotky. Jejich příslušníci byli v Kaceřově vítání jako v jiných místech jako osvoboditelé. V krátkém čase byla umrtvena činnost spolkových organizací. Do konce války ovládla zcela politický život nacistická strana (NSDAP). Nejkrutější válečnou daň zaplatilo 28 kaceřovských vojáků, kteří buď padli v místech všech front rakousko-uherské armády, nebo zemřeli v zázemí na následky frontových zranění. Jim byl v obci 13.července odhalen pomník. Byl vytvořen v chebské sochařské dílně podle návrhu sochaře Jana Adolfa Mayerla (1884 – 1954) s využitím neopracovaného kamenného bloku, pocházejícím z  Pochlovic. Do válečné fronty muselo z Kaceřova  v r.1939 odejít 37 mužů, a 13 mužů pak muselo nastoupit k jiné vojenské službě. Na opuštěná pracovní místa a do válkou týraného zdejšího hospodářství museli nastoupit totálně nasazení lidé z okupovaných zemí a síly ze zajateckých pracovních táborů. V Kaceřově byli takto nasazení převážně z Polska.

Konec války a pád nacistického režimu přineslo osvobození americkou armádou, která vstoupila do Kaceřova od Chebu a Kynšperku nad Ohří.